Elah Paskowitz a její rodina využívají oceán tím nejneuvěřitelnějším způsobem
Foto od @archerdeanco
Elah Paskowitz spojuje její celoživotní lásku k surfování, její rodinu a léčivý aspekt oceánu a pomáhá dětem s autismem po celém světě. Paskowitz vyrostla na surfování po boku svého otce surfaře Izzy Paskowitze. Tábor Surfers Healing vytvořil Paskowitz'Rodiče poté, co viděli vlny, uklidňují jejich syna Izaiáše, který má autismus, a chtěli pomoci dalším dětem, jako je on. Tábor spojuje fenomenální surfaře a vede tyto děti k terapeutickému účinku tohoto sportu. Žije jen pro jediný okamžik změny, kterou může surfování těmto dětem přinést.
Foto od @archerdeanco
Kde je vaše šťastné místo? Pláž je moje šťastné místo, 100%. Je to můj domov. Vyrostl jsem na pláži!
Jaký je váš oblíbený styl plavek? Určitě dvojdílný, ale musí být pohodlný!
Surfuješ?? Surfuji. Můj otec, Izzy Paskowitz, mě to naučil. Naučil jsem se v mladém věku!
Řekněte nám prosím o Surfers Healing. Můj bratr Isaiah byl diagnostikován s autismem ve dvou letech. On a já nás dělí pouhých 18 měsíců, takže společné vyrůstání bylo zajímavé. Můj táta skončil pádlování s Izaiášem jeden den poté, co se zhroutil – jeho chování bylo v tomto okamžiku jeho života špatné a moji rodiče naráželi na zeď – ale něco, co se vznášelo v oceánu, ho uklidnilo. Něco na tom, jak ho cákal oceán, mu dalo klid. A jízda na první vlně změnila jeho chování. Moji rodiče viděli radost, kterou mu to přineslo. Viděli, jak na něj zavládl klid, jaký nikdy předtím neviděli. Surfers Healing zahájil ten pocit, když viděl Isaiah šťastného, a nyní jsme schopni sdílet tento úžasný terapeutický sport s tolika rodinami. Nyní cestujeme po celém světě s těmi nejlepšími surfaři, abychom se o tuto zkušenost mohli podělit s dalšími dětmi, jako je Isaiah a dalšími rodiči, jako jsem já. Možná to není lék a kdo ví, jestli ho někdo někdy najde, ale to, že žijeme, je možné změnit jeden den pro tyto děti nebo dokonce jeden okamžik. Radost na tvářích dětí a slzy z očí jejich rodičů mě nikdy, nikdy nepřestanou ovlivňovat. Možnost uklidnit se na pláži s vědomím, že nikdo nebude soudit vaše dítě za podivné zvuky nebo co to může být, je tak uklidňující. Je to očista pro děti a rodiče.
Foto od @archerdeanco
Můžete nám říci o jednom z těchto okamžiků? Vzpomínám si, jak před lety tento malý chlapec na pláži vykřikoval oči, kopal a křičel, kousal, drápal se a snažil se utéct. Jeho ubohá matka se ho jen snažila odbavit a přimět ho, aby si sedl, ještě ani nebyl čas surfovat. Když byla řada na surfování, přišla k mé matce plakat od stresu a ona prostě věděla, že se nedostane do vody. Moje máma s ní soukromě odešla a přesvědčila ji, aby nechala mého otce alespoň to zkusit. Moje matka přesně ten pocit znala a já je viděl oba plakat společně. Chvíli to trvalo, ale ona souhlasila. Můj táta přišel s jedním z dobrovolníků, aby chlapce dostal. Zvedli ho a odnesli k vodě. Stáli jsme spolu na pláži a jeho matka se třásla a plakala a sledovala, jak se její syn při nástupu na palubu strašně vztekal. Pamatuji si, jak jí moje matka znovu a znovu plakala: “To je v pořádku, to je v pořádku, to je v pořádku.” Můj táta zatím pádloval s dítětem. Jen pokračoval. Chvíli tam seděli a poté, co se mi to zdálo jako věčnost, pádlovali dovnitř a chytili jednu. Čím blíže se dostali, tím jsem viděl obrovský úsměv tohoto dítěte. Jeli přímo na břeh a on zářil radostí a tak hlasitě se smál. Jeho matka se úlevou doslova zhroutila. Z tváře jí tekly slzy, aby viděla jejího syna takového. Držela moji mámu a otce a tak silně je objímala. Pamatuji si, že jsem si řekl: Páni, je to mnohem víc než surfování. Tento okamžik těmto dětem a rodičům mění život-i když je to jen jeden den. To, co tyto rodiny prožívají doma, je sakra těžké! Mohu to říci? Můj otec mi později řekl, že zatím pádlovali a zůstali venku tak dlouho, protože kolem nich plavali delfíni a tehdy přestal plakat.
Foto od @archerdeanco
Jaké to bylo vyrůstat s autistickým bratrem? To je pro mě vždy zábavná otázka jen proto, že jsem nikdy nepoznal nic jiného. Myslím, že je to moje „normální“. Ale nebylo to snadné. Izaiáše jsem vždy velmi chránil. Vždy jsem ho chtěl chránit před soudem. Je těžké sledovat, jak bojuje, zvláště když byl mladší, jako 10 nebo 12, a věděl, že s ním není něco v pořádku. Říkal mi a mým rodičům: „Chci opravit toho malého chlapce.“ Pokaždé, když to řekl, rozbilo by to mé srdce na milion kousků. Opravdu ve mně vytesal citlivého člověka. Isaiah vůbec nemluví, není příliš verbální. Jen základní řeč. Ale sledování jeho zápasů po celý život mě bolelo. Vždy bude. Vždy tu budu pro Izaiáše; je to můj malý bratr.
Co si přejete, aby lidé, kteří nejsou informováni o autismu, věděli více?? Přál bych si, aby více lidí vědělo, že autismus má obrovské spektrum. Existují různé úrovně a každé dítě je jiné. Ano, existuje základní chování autismu, ale všechny jsou jiné. Některé děti jsou tak extrémně přísné, že nemají žádná slova ani problémy s chováním, a pak se najdou i takové, které vypadají trochu „sociálně mimo“. Slyšel jsem, jak lidé neustále říkají, že autismus není tak špatný … ale vy nemáte tušení.
Foto od @archerdeanco
Jakou rodinu teď máte? Mám tři děti. Být matkou je moje nejoblíbenější věc. Můj manžel je můj největší podporovatel. Otřásá mým světem.
Promluvme si o tetování. Kdo dělá vaši práci? Moje tetování provádí několik různých lidí. Ale můj nejoblíbenější umělec je můj milý přítel Jaclyn Greb.
Co je inkoust za uchem? To je kříž za mým uchem. Jsem katolík a náboženské umění mám moc rád.
A tvůj kus krku? Moje tetování na krku je citát z písně z mého oblíbeného filmu vůbec, Labyrint s Davidem Bowiem. “Babe s mocí,” z “Magic Dance.” Miluji Davida Bowieho a to je moje oblíbená píseň od mých čtyř let.
Jaký bude váš další kousek? Moje další tetování, pro které se chystám, bude Nejsvětější Srdce na mé paži. Občas své tetování přemyslím … no, alespoň moje velká, ha ha. Už rok toužím po Nejsvětějším Srdci a konečně se zavazuji!
Foto od @archerdeanco