Sledujte náš rozhovor s Davem Navarrem a Oliverem Peckem
Mezi sériemi 11. sezóny jsme měli možnost sednout si s porotci Davem Navarrem a Oliverem Peckem, abychom probrali závislost, duševní zdraví, hudbu a samozřejmě Ink Master..
KLIKNĚTE NA FOTOGRAFII NÍŽE A SLEDUJTE VIDEO
PODÍVEJTE SE NA ROZŠÍŘENÝ ROZHOVOR
V roce 1986 se Dave Navarro připojil k alternativní rockové kapele Jane’s Addiction a skupina se rychle stala jedním z nejúspěšnějších počinů počátku 90. let. Navarro pokračoval v vydání čtyř studiových alb pod Jane’s Addiction, po působení kytaristy Red Hot Chili Peppers v letech 1993 až 1998. Kromě toho, že byl považován za jednoho z největších kytaristů všech dob, působivé herecké kotlety na malé obrazovka nezůstala bez povšimnutí; přibíjení rolí v televizních hitech jako Synové anarchie a Odd Mom Out. Jeho cesta ke slávě bohužel neproběhla bez tragédie. Pouhé tři roky před nástupem do Jane’s Addiction byla Navarrova matka zavražděna jejím bývalým přítelem. V 19 letech potlačil trauma ze ztráty matky tím, že se vrhl do světa sexu, drog a rock ‘n’ rollu. Jane brzy nebyla jedinou závislostí v Navarrově životě, protože roky bojoval se zneužíváním návykových látek a duševními chorobami. Naštěstí Navarro dokázal změnit svůj život a od té doby se stal obhájcem obnovy závislosti s MusiCares.
Navarro může mít nějaké opakující se role v televizi, ale v dnešní době jeho kreativní vitalita září jako současný hostitel Ink Master společnosti Paramount Network. Dohnali jsme Navarra a tatéra Olivera Pecka mezi záběry, abychom zjistili, co to znamená, aby kytarista přešel ze tmy do světla – a jak vede ostatní po stejné cestě.
OLIVER PECK: Začněme s opakující se otázkou, kterou mi lidé pokládají na Davea, a to je: „Proč je kurva Dave Navarro soudce na tetovací show?“
Taky to dost chápu. Odpověď zní: Mám za sebou spoustu tetování. Některé jsou opravdu dobré, některé opravdu hrozné. Rozdíl vím. Byl jsem velkou součástí komunity a jen mnoho let fandím umění. Nemyslím si však, že show dostatečně zdůrazňuje to, že bych měl být tím chlapem, který jde do obchodu a nechá se tetovat. Já'm zákazník. Já'm klient. Je tedy třeba, aby někdo slyšel soudný hlas'Nepřijde na to z uměleckého hlediska, ne z hlediska technické aplikace, ale jen celkově: „Kdybych byl plátnem a vešel do obchodu, byl bych nadšený tím tetováním?“
Další věc, kterou lidem říkám, je, že Dave se nechal tetovat déle, než někteří lidé, kteří jsou v této show, byli naživu. Vy'mám tetování od několika průkopnických umělců.
To jo. Moje první tetování bylo ve Spotlightu s Bobem Robertsem, když mi bylo 17 let. Mám práci od Marka Mahoneyho, Hanky Pankyho, mnoha „starých časovačů“ druhé generace. “Je ironií, že z nás tří jsem'Jsem pravděpodobně ten, kdo nejlépe ví, co to je'je jako většina lidí, kteří mají být souzeni lidmi, ne z mé profese, víš, co tím myslím? Takže každá recenze já've ever had byl napsán nehudebníkem. Každý kritik've ever had been non-musician. Každý fanoušek, který mluví hovno online, je obvykle nehudebník. V jistém smyslu se tedy ztotožňuji s umělci, protože oni'znovu to zveřejnit – uvedení své práce a toho, co milují, na linii, aby to každý viděl a hodnotil a kritizoval. Dokážu se vyjádřit k tomu, jaké to je být v jejich kůži, a také se mohu vztahovat k tomu, být plátnem a být zákazníkem a klientem. Takže to tak nějak chápu z obou stran.
„Hej, ty jsi ten pán Ink Master,“ a oni netuší, že hraji hudbu. Je to nejpodivnější věc, že je tu celá nová generace lidí, kteří mě znají jen z představení. Tato věc se opravdu, opravdu stala něčím, co ne'myslím, že to nikdo z nás nečekal.
Rád dělám show. To'pro mě není nic jiného než inspirativní. Ať už se jedná'je někdo, kdo jde domů první, ať už'je někdo [kdo] vyhrává, ať už to je'je někdo mezi tím – jen s vášní sleduje lidi, kteří věří v jejich práci a chtějí takto vstoupit do arény. Myslím, že vítězství jim připadne bez ohledu na to, protože tam'Mnoho lidí sedí na gauči a říká: „To bych mohl,“ ale oni'nedělám to.
To je další věc, kterou si lidé neuvědomují, jak dlouhý je proces posuzování.
Máš pravdu. Lidé si nejsou vědomi toho, že proces kritiky trvá zhruba pět nebo šest hodin. Vidí jen malé úryvky a slyší zvukové kousky typu: „To je skvělé, to je na hovno, tohle je v prdeli“, ale my'jsou tam celý den a ti umělci tam musí stát po celou dobu.
Ano, někdy se několikrát stalo, že po hlasování jsme my'zní jako: „Člověče, to by mohlo'šel jsem jinou cestou. To opravdu šlo'odešel jsem tak či onak. ‘Někdy to'je tak blízko. To'je to jedna maličkost, a pak se na to příští týden ohlédnete a řeknete: „Kdybych se soustředil na jiný prvek, mohlo to jít jinou cestou.
Tím se dostávám k dalšímu palčivému problému a tím jsou nenávistníci.
Pamatuji si, když se na scénu poprvé objevil American Idol a lidé, kteří nikdy předtím nehráli živý koncert, byli okamžitě slavní. Spousta hudebníků ze staré školy proti tomuto předpokladu bojovala a řekla: „Hej, to je blbost. Zatraceně jsem zaplatil své poplatky a jel jsem v dodávce z města do města za peníze na hovno. ‘Ale teď, American Idol a tyto další ukazuje, že'je normou. Že'tak to je, lidi. A tak se totéž stalo, když začal Ink Master. Lidé říkali: ‚No, já'tetuji už 20 let a musel jsem cestovat po zemi a cestovat po světě a vybudovat si jméno, a teď tam'je nějaké dítě, které tetuje jen pár let a nyní je na Ink Master a předvádí se světu. “
Pojďme do vaše hudební stránka. Byli jste součástí tolika skvělých kapel, zejména Jane’s Addiction a Red Hot Chili Peppers, a silně se angažujete v hudebním průmyslu a hudební komunitě, ale nyní soustředíte velkou část své energie na zvyšování povědomí a pomoc v bojích, s nimiž se potýkají další hudebníci.
Máte na mysli nadaci MusiCares. No, tam's MusiCares je řada věcí. Existuje již dlouhou dobu a byla založena před lety a nyní je součástí asociace Grammy. MusiCares tu vždy byl pro hudebníky a bojující závislé v hudebním průmyslu, ať už'je zpěvák nebo monitor, nebo osvětlovač, kytarový technik nebo kdokoli. Každý, kdo'bojuje s drogovou závislostí, zneužíváním návykových látek, což určitě víte, že mám. Já'jsem bývalý feťák. Chci říct, jeden z nejhorších, který většina mých přátel řekla, že kdy viděli. Když jsem se před lety očistil, napsal jsem knihu s Neilem Straussem [Nezkoušejte to doma: Rok v životě Davea Navarra, HarperCollins] o mých vzestupech a pádech s drogovou závislostí.
Než kniha vyšla, začal jsem mít pocit, že není správné [vydělávat] peníze na příbězích točících se kolem nejtemnějších časů mého života – a utrpení ostatních lidí. Jediným řešením, které jsem měl, byl veškerý výtěžek z této knihy na větší dobro, a to byl MusiCares. Bylo to kolem roku 2001 a tamto's, když jsem se s nimi zapletl, a od té doby jsem'měl jsem příležitost oslovit muzikanty, kteří mají potíže, nebo závislé, kteří jsou, víte, blízko smrti nebo potřebují léčbu a mohou'nezaplatit za to. MusiCares zasahuje a poskytuje tuto péči, uvádí lidi přímo do léčby a [a] je dostává na cestu k uzdravení. Ale oni'také jsme se opravdu rozdělili do světa povědomí o duševním zdraví, což je opravdu něco, co já'Jsem vášnivý, protože víte, že jsem také přežil násilnou kriminalitu.
Co chceme udělat, je odstranit veškeré stigma kolem duševního zdraví a říci to'je to v pořádku, protože tím trpí mnoho lidí a je k dispozici pomoc i vám'nejsi sám. Pracovali s mnoha mými přáteli – s některými, kteří si vedli opravdu dobře, a s některými, kteří nakonec měli útočiště'neudělal dobře. Ale za poslední rok jsem ztratil pár opravdu drahých přátel, kteří byli úspěšní a měli všechno, a oni se nakonec rozhodli odejít. Vybrali si cestu ven a zanechali všem obrovskou díru v našich srdcích a jejich fanouškovskou základnu. Kvůli drogové závislosti jsme také ztratili mnoho tetovačů. Dokonce jsme to viděli u jednoho z našich vlastních vítězů – Scott Marshall zemřel na předávkování drogami. Myslím tím, že byl jedním z nejtalentovanějších chlápků, které jsme měli'jsem kdy měl.
Myslím, že ať už jsou lidé slavní nebo ne, ať jsou lidé úspěšní nebo ne, jedinou věcí, kterou má mnoho lidí, kteří si berou život, je to, že si většina lidí myslí, že se těm lidem dařilo skvěle. Lidé nyní mohou diskutovat o svém problému s drogami, ale když má někdo problém s duševním zdravím, lidé se zdráhají přiznat to. Ony'Řeknu, že jsou jen v depresi, don'necítí se dobře, a to je vede po cestě utajení, a pak, když oni'jsou pryč, lidé byli jako, překvapení.
Myslím, že tam's žádostí o pomoc je spojena obrovská hanba. Zatímco moje zprávy lidem říkají, že ano'je to obrovská síla sdílet vaši zranitelnost. Ty to víš'je obrovská síla natáhnout se a říct: „Hej, já'trpím. Já ne'nevím, co mám dělat. ‘Já'Řeknu ti, člověče – a ty to víš lépe než kdokoli jiný -, že jsem si tím osobně prošel a byl jsem si velmi, velmi blízký. Vím, jak se cítí ta prázdnota, samota a beznaděj. Kdybych to neudělal'Nemám kolem sebe lidi a já ne'natáhl jsem se a já ne'Abych dal najevo, čím jsem procházel, možná tu nebudu. Myslím, že skutečnou silou je vědět, že se obrátit o pomoc – ať už'terapie, ať už'je to nejlepší přítel, ať už'je manželka, ať už'je to nějaký program, ať už'léčba, ať už's psychiatrie – kdo to kurva dělá tak dlouho, jako vy'dýchá.
Jde mi o to, že za posledních 30 let ano'Stalo se normální, že lidé hledají pomoc při drogové závislosti. Takže pro lidi, kteří se chtějí zbavit drog, oni'Půjdu ke svým přátelům, oni'Řeknu: „Hej, potřebuji … já'jsem na .. já'Jsem na heroinu nebo Oxycodonu a potřebuji pomoc. Stalo se běžnou věcí požádat o pomoc. To jo. Musíme lidem říci, že bez ohledu na to, jaký je váš problém, ať už'alkohol, drogy, deprese nebo jen pití, prostě se cítíte šíleně. Ano. To'je v pořádku požádat o pomoc.